AFFILIATES:






22.4.2011 || Úplně totálně na hov...uby.

22. april 2011 at 18:12 | Izz |  Diary
Kdybych byla v Americe, celý den by byl ve znamení F U C K I N G. Jenže nejsem, a tak můžu říct maximálně doprdele. A ani to si nemůžu dovolit říct nahlas.
Už mě vytáčí, že nemám žádný soukromí. A všechno kvůli tomu blbečkovi, s ekterým matka už několik měsíců chodí. Lidi, vážně byste nevěřili, jak je nechutnej a slizkej. Jediný, co o něm vím, je jeho jméno, věk, práce a kde bydlel předtím, než se k nám nasral. No chápete to???? Matka s ním randí ani ne měsíc a už si ho nastěhuje do bytu. Nesnáším jí za to. Proč nám sakra tahá od života jinýho chlapa??? Proč doprdele před těma deseti rokama nemohla zůstat s tátou?
Neustále nad tím dneska myslím a pláču v koupelně. Ze dvou důvodů. Jednak hučí sušička a nikdo mě neslyší a jednak je koupelna momentálně jediné místo, kde mám aspoň trochu soukromí. Moje postel je od tý doby, co jsme se přestěhovali, v obýváku. Místo skříně - dvě poličky ve velký skříni mámy a toho jejího debila. A to je mi, prosím, sedmnáct. Chce se mi vzteky někoho uhodit, něco rozbít... třeba mrštit skleničkou o stěnu. Tak moc by se mi ulevilo... Nejde to. Zase bych se s mámou pohádala. Zase bych byla ta sobecká. Ale co je na mém chování sobeckýho? Co je sobeckýho na tom, že chci mít jako každá normální holka svůj pokoj? Víte, vždycky když přijedu na intr domů a musím spát doma, spím u bráchů v pokoji. Na zemi, na dvou složených dekách. Mám sice svojí postel v obýváku, ale prostě nemůžu spát v jedný místnosti s matkou a tím debilem, nemůžu.
A ještě ke všemu se mi zase vrací deprese. Připadám si hnusná, tlustá, nechutná. Umírám touhou způsobit si něčím ostrým bolest, aby ta psychická bolest a tíha na srdci aspoň na chvilku přestala. Psycholog mi tvrdí, že s tím mám bojovat. Jemu se to kecá, když má ty kraviny nabiflovaný z knížek a nikdy si to nezažil. Možná bych zase měla začít brát antidepresiva, nebo se zase zhroutím. A nebo jít na dlooouhou procházku se psem, jinak mi vážně hrábne.
Teď bych nejraději vstala, otřela slaný stopy z tváří a šla ukecat vietnamce do sámošky, aby mi prodal cigára. Vážně bych si potřebovala zapálit. Jenže už teď je mi jasný, že mi je stejně neprodá. Se svým vzhledem alá třináctiletá holčička se holt nečapu nikde.
Mizim, Izz.
 


Comments

1 Couturiere. Couturiere. | Web | 22. april 2011 at 19:09 | React

díkes. :)) pěkný dess. :D

2 C. C. | Web | 22. april 2011 at 19:11 | React

docela tě chápu..taky by mě to štvalo...naštěstí oba rodiče mám pohromadě..a jsem za to hodně vděčná! i když bych se někdy nejradši přesunula na jinou planetu...každopádně i  s tím pokojem tě chápu...jsem o dva roky mladší než ty a asi bych nemohla spát jen tak v obýváku :/ už jen kvůli tomu, že si tam může přijít každej kdy chce...jinak seš krásná ;) takže žádnou depku ani mít nemusíš ;) drž se!;)

3 Izz Izz | Web | 22. april 2011 at 19:14 | React

[1]: Dík. :)

[2]: Děkuji za povzbudivá slova a pochvalu za krásu. Ono nejde o to, že by tam kdokoli chodil. Spíš o to, že máme malej byt a matka s jejím přítelem spí v obyváku na rozkládacím gauči...

4 Therez Therez | 22. april 2011 at 19:23 | React

Musí to bejt děsný. Sice sem nikdy nic takovýho nězažila, ale každej má někdy pocit že by si nejradší ublížil, zabil se, nebo cokoliv podobnýho. Ale tím by se stejně nic nevyřešilo, nebo...? každopádněw to budeš muset vydržet. Držím pěsti.

5 Sam Sam | Email | Web | 22. april 2011 at 23:59 | React

Ahojky beru :-* nezapomen, ze vzdy, kdyz uz mas pocit, ze to nezvladas mas pratele me teda urcite tak se drz pipi.
Elie PS:mlatim do zdi, ale zkus polstar tolik to neboli a nic nerozbijes ;)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement